Logo ESF

Šikana vztahující se k výkonu práce (work-related bullying).

  • Negativní chování, které zaměstnancům brání plnit pracovní povinnosti, jako jsou například nereálné uzávěrky, přidělování nesmyslných a nedůstojných pracovních úkolů, excesivní monitorování práce, zatajování důležitých informací či vystavování nezvladatelné pracovní zátěži. (Einarsen et al., 2003).

Šikana osobního charakteru (personal bullying). 

  • Útoky osobní povahy, mezi které patří například urážení, posměch, pomluvy, ponižování, zastrašování a sociální izolace. (Einarsen et al., 2003).
  • Co děláte, pokud jste nadřízeným nebo správcem problémového zaměstnance? Co když jste cílem šikanování? Ukázky ve videu, abyste se naučili, jak zastavit šikanování a přeměnit dysfunkční prostředí na zdravé, produktivní a příjemné místo pro práci.

  • Diskriminace z důvodů rasových, náboženských, politických přesvědčení, pohlaví, věku nebo jiné odlišnosti.
  • Jakékoliv vědomé, cílené a záměrné znevažování, manipulace, nerespektování, poškozování důstojnosti, pokořování, sprostoty a nadávky, pohrdání, nátlaky, urážky, psychické a fyzické násilí, pomluvy a intriky, poškozující zacházení.
  • Pomluvy, fámy, tajuplné narážky, zákeřné šuškání, zlomyslné osočování, šíření dezinformací, poškozující košilaté poznámky, opakovaná imitace projevů toho kterého člověka.
  • Útok prostřednictvím organizačně-administrativních postupů: přeřazení na jiné pracoviště, zadávání nevhodných či víceméně ponižujících úkolů, hledání chyb, kterým se při práci člověk nevyhne, a jejich tvrdé postihování.
  • Neustálé zadávání nových, nesmyslných, ponižujících či žádných úkolů a prací, na které postižený nestačí svými schopnostmi a odbornými znalostmi. Zároveň vykonávání prací, které jsou postiženému, jak je všeobecně známo, velmi nepříjemné, nebo dokonce zdraví škodlivé (např. navzdory tomu, že postižený má potíže s páteří, jsou mu přidělovány vždy ty nejtěžší náklady).
  • Sociální, pracovní a prostorová izolace – spolupracovník není informován o důležitých změnách, je vylučován z porad, jeho názoru není přikládána žádná váha nebo je mu se špatným úmyslem přidělena odlehlá pracovna, která neumožňuje žádný kontakt s kolegy.
  • Opakovaná kontrola činností a přítomnosti na pracovišti nad běžný rámec podniku.
  • Rozhodování týkající se postiženého bez jeho vědomí a systematicky oklešťovaná sféra jeho působnosti.
  • Nepřetržité kritiky jak na pracovní výkon, tak na soukromý život a opakované přiřazování smyšlených či vlastních chyb šikanované osobě.
  • Neustálé nedovolené otevírání či zadržování pošty.
  • Očerňování u nadřízeného.
  • Trvalé odvádění řeči od podstaty věci, neustálé změny témat, hovory v hádankách, mlhavé a dvojsmyslné řeči včetně vyhýbání se přímým odpovědím. Řeč může působit zdánlivě logicky, ale její forma je zvláštní a zavádějící. Jde z ní cítit projevy pohrdání a posměchu, byť není nic takového vysloveno. Provokace, negace vlastních tvrzení a nucení postiženého přemýšlet, zda není vina na jeho straně.
  • Časté vyhrožování ztrátou zaměstnání, odebráním dovolené v termínu, který je pro postiženého důležitý apod. Hrozby nepřímé a skryté, kdy je těžké rozpoznat, že se něco děje.
  • Vyhrožování fyzickým násilím (jednou či vícekrát).
  • Sexuální obtěžování. Narážky na soukromý život či sexuálně podbarvené řeči. Eroticky podbarvené chování či výzvy jedné strany, které není druhou osobou opětováno, je odmítáno a vnímáno jako urážející a ponižující. Chování překračuje hranice postiženými vymezené nebo je takové, při kterém musejí ženy či muži, jakmile odmítnou či se kriticky vyjádří, počítat s negativními následky.

Působení na možnosti terorizované osoby či oběti mobbingu adekvátně komunikovat

  • Agresor nedává oběti jakoukoliv možnost komunikovat.
  • Oběť je umlčována či neustále přerušována.
  • Kolegové brání oběti v komunikaci.
  • Kolegové na oběť křičí.
  • Oběť je vystavena v souvislosti s pracovními úkoly verbálním útokům.
  • Oběť je vystavena verbálním útokům v souvislosti se svým osobním životem.
  • Oběť je zastrašována prostřednictvím telefonických rozhovorů.
  • Oběť je vystavena verbálním výhružkám.
  • Oběť je vystavena písemným výhružkám.
  • Spolupracovníci odmítají s obětí jakýkoliv styk.
  • Přítomnost oběti je přehlížena.

Působení na možnosti oběti udržovat společenské styky

  • Agresor s obětí nemluví.
  • Oběť má zakázáno s agresorem hovořit.
  • Oběť je izolována stranou od ostatních.
  • Kolegové mají zakázáno s obětí hovořit.
  • Fyzická přítomnost oběti je popírána.

Působení na možnosti oběti udržet si osobní pověst

  • O oběti se na pracovišti šíří pomluvy a lži.
  • Oběť je očerňována.
  • Oběť je terčem výsměchu.
  • Oběti se říká, že trpí duševní chorobou.
  • Agresor se snaží přimět oběť k psychiatrickému vyšetření.
  • Panuje přesvědčení, že oběť trpí nějakou nemocí.
  • Dochází k napodobování hlasu, gest, pohybu oběti.
  • Oběť je vystavena verbálním útokům pro své politické či náboženské přesvědčení.
  • Spolupracovníci osobní život oběti zesměšňují.
  • Etnická příslušnost či národnost oběti se stává terčem posměchu spolupracovníků.
  • Oběť je nucena vykonávat ponižující práce.
  • Oběť je neustále kontrolována a na jejím pracovním výkonu jsou neustále hledány nedostatky.
  • Rozhodnutí oběti jsou zpochybňována.
  • Oběť je hanobena obscénními či ponižujícími výrazy.
  • Oběť je vystavena sexuálnímu obtěžování.

Působení na pracovní situaci oběti

  • Oběti nejsou přidělovány vůbec žádné úkoly.
  • Oběti je odepřena jakákoliv činnost po dobu její přítomnosti na pracovišti.
  • Oběti jsou přidělovány nesmyslné úkoly.
  • Oběti jsou přidělovány pouze úkoly pod úrovní jejích schopností.
  • Oběti jsou neustále přidělovány nové a nové pracovní úkoly.
  • Oběti jsou přidělovány úkoly podstatně přesahující její schopnosti.

Působení na fyzické zdraví oběti

  • Oběť dostává nebezpečné pracovní úkoly.
  • Oběť je vystavena fyzické hrozbě.
  • Oběť je vystavena fyzickým útokům za účelem jejího zastrašení.
  • Oběť je vystavena fyzickým útokům s vážnými důsledky pro její zdravotní stav.
  • Oběť je cíleně nucena utrácet velké peněžní částky.
  • Na pracovišti oběti či u oběti doma jsou vyvolávány neshody.
  • Oběť je vystavena sexuálním útokům.


(Beňo Pavel – Můj šéf, můj nepřítel, Jakub Chromý – Násilí na pracovišti)

1. Vše začíná konfliktem, který se konstruktivně neřeší – podle Kratze předchází každému mobbingu konflikt, který nebyl správně urovnán. Cituje Herakleita, který řekl, že „boj je otcem všeho.“ S konfliktem se setkáme tam, kde nastane napjatá situace, v níž se dvě na sobě závislé strany důrazně pokoušejí jednat navzájem neslučitelnými způsoby a uvědomující si, že jsou protivníci.

  • Konflikty jsou poruchy narušující běžný chod práce a způsobující dočasnou dezorientaci. Vyvolávají stres. V konfliktní situaci nemůžeme být uvolnění ani veselí, naopak cítíme napětí a jednáme pod tlakem.
  • Konflikty mají sklon k eskalaci, zasahují stále víc lidí a témat, rozšiřují se a zintenzivňují.
  • Konflikty nutí k řešení a nelze je prostě jen tak přejít, ale je třeba je urovnat, aby opět došlo ke shodě mezi stranami konfliktu a bylo možné vrátit se k plnění každodenních úkolů.
  • Konflikty mezi jednotlivými stranami vznikají, tomu se často nedá zabránit a mnohdy to není ani žádoucí. Především je zapotřebí nesmírné citlivosti a schopnosti reflexe, abychom konflikty včas rozpoznali a analyzovali. Máme-li je překonat přiměřeně a bez negativních následků, je vhodné používat příslušné strategie, jejichž cílem je řešit a urovnat nastalé spory způsobem přijatelným pro všechny strany.


2. Systematicky vykonávaný psychický teror – jestliže se konflikt nevyřeší konstruktivně, změní se ojedinělé jízlivosti, zášti nebo zákeřnosti v systematický a cílený psychický teror. Nevyřešený konflikt ustoupí do pozadí a při pozdější analýze už nikdo ani neví, jaké různice mobbing vyvolaly. Šikanovaná osoba je zatlačena do role oběti a vydána napospas nepřetržitým útokům původce mobbingu. Je čím dál zranitelnější a citlivější a neustále se zhoršuje její psychický a fyzický stav. Postupně to ochromí její odolnost; není schopna „vykrývat“ cílené výpady, neboť se tomu její organismus brání. Oběť ztrácí sebedůvěru, sílí u ní symptomy stresu a dostavuje se strach o holou existenci. Trpí stále intenzivnějšími pocity strachu a izolace, pochybuje o sobě čím dál častěji a projevují se u ní psychosomatické poruchy. Tlaku se snaží čelit absencemi a je stále méně schopna řešit situace. Roste nejistota a vytěsňování z kolektivu. Oběť se chová tak, jak od ní její trýznitel očekává. Pak se přidávají i spolupracovníci, kteří dojdou k přesvědčení, že by se klidně obešli bez dotyčného a že je pro ostatní jen stále větší přítěží.

Mezi mobberovy zlomyslnosti patří:

  • Neustále zpochybňuje profesní kvalifikaci a odbornou kompetenci oběti.
  • Poskytuje jí stále menší prostor k vyjádření.
  • Oběť mobbingu není zvána na porady, pracovní setkání apod.
  • Je odsunuta do odlehlé kanceláře a izolována.
  • Oběť se mění v „persona non grata“ – nežádoucí osobu.
  • Jsou jí zatajovány informace potřebné k plnění úkolů.
  • Kdykoliv promluví, je permanentně přerušována.
  • Stává se terčem ustavičných posměšků.
  • Předmětem nepřetržité kritiky je její práce a soukromý život.
  • Původce mobbingu často až puntičkářsky hledá na své oběti nedostatky a nenechává na ní nit suchou.
  • Ústní a písemné výhrůžky jsou na denním pořádku.
  • Mobber intrikuje za jejími zády.
  • Oběť je ponižována a ostouzena, očerňována u nadřízeného, trýzněna a šikanována.
  • Oběť dostává v krátkých intervalech nové a nové úkoly, aby si nemohla ani na chvilku vydechnout.
  • Kolegové, kteří projeví solidaritu se šikanovanou osobou, dostávají „žlutou kartu“.
  • Původce mobbingu hodí na oběť své vlastní nebo smyšlené chyby.
  • Nedovolené otevírání nebo zadržování pošty určené šikanované osobě.
  • Její očividné zásluhy jsou pohrdlivě označovány za nevýznamné.
  • Pedantsky se kontroluje a dokumentuje její přítomnost na pracovišti.


3. Reaguje personální vedení (zveřejnění případu a zásah nadřízeného) – pokud nadřízení delší dobu odbývali střety mezi zaměstnanci s tím, že jde o jejich soukromou záležitost, o přechodné hádky a projevy špatné nálady, budou přinuceni aktivně zasáhnout ve chvíli, kdy klesne pracovní výkon celého oddělení. Mobbing snižuje výkon; oběť mobbingu není schopna pracovat naplno a mobber plýtvá časem a energií na další útoky, což se odráží na chodu a financích společnosti.

Mobber obvykle dosáhl toho, co požadoval, firma začíná řešit problémy příliš pozdě a pokusy o urovnání sporu jsou neúspěšné. V tomto pokročilém stadiu je většinou pozdě. Původce mobbingu si upevnil své postavení, neprojevuje pochopení a nesnaží se zanechat asociálního chování. Personalisté hodnotí většinou situaci stejně jako mobber, který zůstává nepotrestán. Veškerá obvinění směřují spíše k šikanované osobě, která už nemá sílu se bránit, výkon se snižuje a nakonec je všemi hodnocena jako neschopná a je přeložena na další oddělení, což může po opětovném testování kolegů skončit dalším mobbingem.

4. Oběť mobbingu je vyloučena z podnikového společenství – pokud ani přeložení problém nevyřeší, bývá téměř pravidlem rozloučit se s obětí co nejrychleji, aby nedošlo k ještě větším škodám. Protože tomu však brání pracovně-právní předpisy a není možno zaměstnance s těmito důvody propustit, je nepřímo tlačen k odchodu z firmy. Kvůli vyčerpání odchází oběť obvykle dobrovolně, nebo je odstavena na vedlejší kolej, což ji dříve či později k odchodu „dohodou“ přinutí.

Po tomto procesu mnohdy není oběť mobbingu schopna nastoupit do nového pracovního poměru, protože je třeba nejprve dlouhou medicínskou rehabilitací „napravit“ zdravotní následky mobbingu, nebo nezpůsobilost k výkonu výdělečné činnosti vyřeší příslušný důchod. Šikanované osoby trpí psychosomatickými onemocněními, která jim brání kvalitně vykonávat zaměstnání.