Násilí na pracovišti

Násilí na pracovišti v České republice

Hlavním zdrojem poznatků o výskytu násilí na pracovišti v ČR je reprezentativní šetření Omnibus. To je od roku 2001 pravidelně ve dvouletém intervalu realizováno společnostmi GfK nebo STEM/MARK. Respondenty těchto šetření byli náhodně (v letech 2001–2007) nebo kvótně (v letech 2009–2017) vybrané osoby ve věku 15 a více let, dotazované osobně tazateli. Dotazováno bylo vždy přibližně 600 osob v pracovním poměru, které se mohly setkat s násilím na pracovišti.

V průběhu uvedených let pocítila nějakou z forem násilí na pracovišti přibližně pětina zaměstnanců (výskyt se pohyboval mezi 16–27 %), téměř ve všech letech byly častějšími oběťmi ženy. Zatímco v prvních letech nového tisíciletí byly ohroženy spíše osoby s nižší úrovní vzdělání, v posledních letech se s násilím na pracovišti častěji setkávají i zaměstnanci se středoškolským a vysokoškolským vzděláním. Obdobně došlo dle výsledků Omnibusu také k posunu u věkových skupin. Zatímco dříve byli nejvíce ohroženi mladší zaměstnanci ve věku do 30 let, nyní jsou v ohrožení i lidé středního věku. Napříč lety se v průměru 40 % obětí setkávalo s násilím na pracovišti pravidelně  alespoň jednou týdně. Neméně alarmující je také fakt, že v průměru bylo ve sledovaném období více než 50 % postižených vystavováno šikaně po dobu delší než jeden rok. 

Nejčastější je šikana ze strany nadřízených (tzv. bossing), případně ze strany kolegů, méně častý je výskyt šikany ze strany podřízených (tzv. staffing). V praxi se násilí na pracovišti nejčastěji objevuje v podobě zadávání nesmyslných pracovních úkolů, nekvalifikované práce, zesměšňování nebo pomlouvání v rámci pracovního kolektivu, urážení, okřikování či neustálého podrobování kritice. 

Za zmínku také stojí šetření Jobsindex společnosti LMC z roku 2017, podle kterého se 38 % zaměstnanců ve věku 18 a více let někdy v minulosti stalo obětí šikany. 16 % respondentů se pak s šikanou setkalo opakovaně.